Téměř po půl roce jsme zopakovali úspěšný a v dubnu přeplněný zájezd po stopách patera Josefa Toufara.
(viz článek Cesta po místech života a působení P. Josefa Toufara - 23. 4. 2016)
Program byl podobný, ale přece jen za jiných okolností a s upraveným programem. V Arnolci nás provázel velmi zaujatý a obětavý místní starosta Ing. Ladislav Fiala. Vyprávěl o osudech malého a mladého Josefa T. a v místní kapli svatého Vendelína vedl společnou modlitbu.
Ve Zhoři, kde jsme si díky laskavosti paní Vackové opět prohlédli kostel, v němž sloužil JT svou první mši, byla také hygienická zastávka – toalety na faře. Na hřbitově, který mimo jiné chová zbytek prastaré křtitelnice (zřejmě z původního, snad románského kostela), se chystal pohřeb – na odchod nám hrála dobrá smuteční dechovka.
Změnou proti dubnovému zájezdu byla návštěva Křižné neboli Husitské studánky nedaleko Zahrádky. Po krátkém bloudění jsme našli správnou lesní cestu, která nás po pár stech metrech dovedla k pěkné kapli s vnější kazatelnou a mohutným kamenným křížem. Kolem jsou postavené lavičky, stolky a dřevěné lešení pro natažení plátěných přístřešků. O něco níže je vlastní studánka – voda k naší lítosti netekla (část pramenů z kopce Šafranice, pod nímž studánka vyvěrá, byla stažena do veřejného vodovodu v Zahrádce). Toto místo měl Josef Toufar při svém působení v Zahrádce obzvlášť rád. Dvakrát ročně sem vodíval procesí s korouhvemi a sloužíval tu mše. Po Druhé světové válce připravoval stavbu jednoduché křížové cesty od Zahrádky ke studánce. Už měl objednaný materiál a domluvené řemeslníky, ale události února 1948 tyto snahy zastavily. Po Josefu Toufarovi navštěvoval studánku a celebroval bohoslužby pozdější želivský opat Vít Tajovský. Toto místo bylo největším a příjemným překvapením; viditelně žije a je dobře udržováno.
Následovala půldruhahodinová (11:45 – 13:15) zastávka na oběd v Ledči nad Sázavou. Odtud jsme se vrátili zpět do Zahrádky. U zdejšího kostela nás opět uvítala paní Kašparová ze sdružení Přátelé Zahrádky. Interiér byl už téměř bez lešení, v rohu lodi tikal snad původní hodinový stroj a paní Kašparová poutavě, s nadšením a současně velmi přirozeně vzpomínala na své krásné dětství v Zahrádce a na spojení své rodiny s farářem Toufarem: ten totiž prý za války tajně v šest hodin ráno oddal její rodiče, aby nemuseli na nucené práce do Říše. S kostelem jsme se rozloučili několika duchovními písněmi.
Vrcholem zájezdu byla mše svatá v Číhošti nad hrobem zdejšího kněžského mučedníka, kterou pro nás s nenuceným šarmem, laskavostí a moudrostí sloužil opat Jáchym Šimek ze Želiva. Nakonec jsme si prohlédli i muzeum Josefa Toufara na faře – zde bylo možné si mimo jiné zakoupit pohlednice či knihy o osudech Josefa Toufara od Miloše Doležala. Z původně plánové hodiny se hravě staly dvě a k odchodu a včasnému odjezdu bylo třeba i mírného nabádání a povzbuzování.
Cestou zpět jsme jeli přes Havlíčkův Brod, v němž Toufar cestou ke kněžství studoval na gymnáziu.
Do Jihlavy jsme přijeli minutu před šestou.
Myslím, že to dobře dopadlo.
Tomáš Krásenský
Fotografie:
