p. František Lízna, disident, vězeňský farář, jezuita
Poté, co se po chvíli František Lízna dostal do tempa a nálady, jednalo se o velmi spontánní a příjemnou řeč o cestě životem. Mimo jiné ohlásil své odhodlání vypravit se ještě na pouť do Sevastopolu (poté, co má za sebou pouť přes celé Československo (na dvakrát, s cílem na Hostýně), ze Svaté Hory u Příbrami do Santiaga a také z Fatimy do Santiaga.
František Lízna si vůbec nedělal starosti se skromností nebo „slušnou“ mluvou – bylo-li třeba, používal slovník 4. cenové skupiny. Ani některé známé katolíky nešetřil.
Vyprávěl například o svém chráněnci Patrikovi, pro kterého mu jakási žena z Prahy, která se zúčastnila jeho duchovních cvičení, dala 400 000 Kč na pořízení bytu.
Podrobně František Lízna povídal o svých kontaktech, rozhovorech a korespondenci s Václavem Klausem – jeho dopis, děkující za čokoládu ze Švýcarska, kterou poslal cestou do Santiaga de Compostelly.
Celkový dojem z Františka Lízny předčil pověst, která jej předchází.
Škoda, že nebyl čas na otázky, bylo by jich bývalo dost.
Po besedě p. Lízna podepisoval knížku Musím jít dál, ve které popisuje svou pouť do Santiaga de Compostella, kterou podle Líznových poznámek z deníku zredigoval Jan Mazanec z Jihlavských listů – ten byl i přítomen a knížku nabízel (nakonec se počet výtisků nedostával). Zajímavé je, že podnět k sestavení knížky dala Eva Kantůrková, která četla Líznovy poznámky z pouti v časopisu Akord.
