V sobotu 23. dubna, o svátku svatého Vojtěcha biskupa, vypravila jihlavská místní skupina České křesťanské akademie zájezd, inspirovaný knihami Miloše Doležala o příkladném knězi a mučedníku z dob komunismu Josefu Toufarovi.
V 8 ráno jsme vyjeli z Jihlavy s plným autobusem pana Bohuňovského - nejprve do nedalekého Arnolce, kde se JT narodil, vyrostl a prožil téměř tři desítky let – a kam také zvával na prázdniny spolužáky z gymnázia i semináře – měl šťastnou povahu, s lidmi snadno a dobře vycházel. Vystoupili jsme na návsi u kulturního domu – ten stojí na pozemku, který dříve patřil k vedlejšímu statku a hospodě Toufarových. Zde stála vrba, z níž malý hošík JT kázával svým kamarádům, zde se odehrával společenský život obce, odtud vycházel a sem se také vracel 5. 7. 1940 primiční průvod novokněze JT. Díky ochotě místních jsme se mohli podívat do kapličky sv. Vendelína; paní Boháčková nám přinesla ukázat vzácnou rodinnou památku: Bibli, kterou její dědeček dostal od JT za přípravu a organizaci primiční slavnosti. Viděli jsme i školu, ve které JT absolvoval 8 let docházky a ve které jej zřejmě na celý život ovlivnil skvělý učitel Petr Kuta. Na Toufarovic hospodě a hospodářství vyrostly také oblíbené neteře – dcery předčasně zemřelého bratra Stanislava. Jeho smrt budoucího kněze citelně zasáhla – vyvolala totiž těžké rozhodování, zda se vzdát teologických studií a cesty ke kněžství, oženit se s ovdovělou švagrovou a udržet rod na gruntě. Mladá vdova však věděla o touze JT, nechtěla mu stát v cestě, a sňatek odmítla.
Pokračovali jsme do Zhoře. Cestou jsme míjeli smírčí kámen – kříž – typu „baba“, největší toho druhu na Vysočině. Zjevně měl význam i pro JT, neboť jeho fotografii nosil při sobě za gymnaziálních i teologických studiích.
V nedalekém a prastarém – snad jednom z nejstarších na Vysočině – kostele sv. Markéty byla právě ona slavná primice. Na místním hřbitově jsou také pohřbeni oba rodiče JT (hrob je již zrušený). Kromě toho zde JT sloužil první měsíc svého kněžství za nemocného místního faráře a tu a tam i později při občasných návštěvách o dovolené v Arnolci.
Dlouhý úsek cesty ze Zhoře do Ledče nad Sázavou vyplnila společná modlitba růžence. V tomto městě JT inicioval krátce po válce založení reálného gymnázia, další souvislosti však již byly nemilé: sídlil zde okresní národní výbor i policie (sbor národní bezpečnosti) a odsud také vzešel podnět k přeložení oblíbeného a vlivného kněze z jeho farnosti v Zahrádce do zapadlé a bezvýznamné Číhoště.
Po obědě a odpočinku v Ledči jsme pokračovali k hlavnímu místu s JT spjatému, k Číhošti. Zastavili jsme se i u studánky, kam rád chodíval odpočívat a přemýšlet a kde naopak na něj vzpomínali lidé při mnoha slavnostech a bohoslužbách s jeho jménem spojených. V Číhošti v kostele odsloužil P. Christian Pšenička, který s námi cestoval, mši nad čerstvým hrobem, krytým kamennou deskou uprostřed chrámové lodě. Ostatky JT sem byly uloženy teprve v minulém roce po náročném hledání v hromadném hrobě v pražských Ďáblicích – splnilo se tak jeho přání být právě v číhošťském kostele pohřben. Po mši jsme si prohlédli i muzeum, zřízené v prvním patře číhošťské fary. V něm jsou mimo jiné vystaveny osobní věci JT včetně ornátu, který měl mít oblečen v den podivuhodného pohybu křížku, 11. prosince 1949. Někteří ještě zamířili k místní zajímavosti: geografickému středu České republiky, který se nachází nedaleko na druhém konci obce.
Poslední zastávkou a vyvrcholením zájezdu byla návštěva kostela ve zrušeném – Želivskou přehradou zatopeném – městečku Zahrádka. Zde bylo první kněžské působiště JT, zde navázal pevné vztahy s místními, pomohl založit měšťanskou školu a všestranně se podílel na životě obyvatel, bez ohledu na jejich vyznání. Jeho obliba byla hlavním důvodem přesídlení do Číhoště a nakonec nepřímo i jeho mučednické smrti. Vzácnou příležitostí byla možnost nahlédnout dovnitř kostela s cennými freskami, což umožnila laskavost paní Kašparové ze Spolku přátel Zahrádky – a zejména setkání s Milošem Doležalem, spisovatelem, jehož tématem se osud JT stal. Jeho povídání a trpělivé zodpovídání našich otázek bylo asi nejcennější částí zájezdu.
Celou dobu nám přálo počasí. Meteorology ohlašovaný déšť přišel až při našem odchodu od zahrádeckého kostela. V autobuse, kde jsme dokončili společný růženec, nám už kapky a chlad nevadily.
Tomáš Krásenský
Ptactvo, zaznamenané během zájezdu po místech života a působení P. Josefa Toufara
1) budníček menší
2) červenka obecná
3) drozd brávník
4) drozd kvíčala
5) drozd zpěvný
6) holub domácí
7) holub hřivnáč
8) hrdlička zahradní
9) jiřička obecná
10) kachna divoká
11) kavka obecná
12) káně lesní
13) konipas bílý
14) kos černý
15) králíček obecný
16) králíček ohnivý
17) labuť velká
18) pěnice černohlavá
19) pěnice pokřovní
20) pěnkava obecná
21) pěvuška modrá
22) polák chocholačka
23) poštolka obecná
24) potápka roháč
25) rehek domácí
26) skřivan polní
27) sojka obecná
28) stehlík obecný
29) strakapoud velký
30) střízlík obecný
31) sýkora koňadra
32) sýkora modřinka
33) špaček obecný
34) vlaštovka obecná
35) vrabec domácí
36) vrána obecná
37) zvonek zelený
38) zvonohlík zahradní
Vojtěch a Dana Kodetovi
Fotografie:
